RS je onemocnění autoimunitní, to znamená že imunitní systém působí agresivně vůči vlastní tkáni, u RS konkrétně proti mozku a míše. Cílem očkování je zvýšit obranyschopnost (imunitní odpověď) organismu proti virům a bakteriím. Proto může očkování u disponovaného jedince zvrhnout imunitu nesprávným směrem a vyvolat autoimunitní onemocnění.

Za poslední desetiletí bylo prokázáno, že některé typy očkování mohou u geneticky disponovaného jedince RS vyvolat. U pacienta, který má již RS diagnostikovanou, může zase očkování vést k atace RS. To, zda očkování může ovlivnit aktivitu nemoci, závisí na tom, jaká vakcína je k očkování použita. Pokud je aplikována vakcína, která obsahuje oslabené nebo mrtvé mikroorganismy, musí si organismus sám vytvořit protilátky proti těmto mikrobům a imunitní systém je tak intenzivně stimulován. Tyto vakcíny jsou pro aktivaci RS nejnebezpečnější. U autoimunitních nemocí je navíc imunitní odpověď na očkování změněná jak samotnou nemocí, tak i použitou léčbou, a proto očkování může vyvolat jinou odpověď než u jinak zdravých lidí.

Výjimkou je očkování proti stoprocentně smrtícímu onemocnění – tetanu. Jedná se o neaktivní očkovací látku (tvoří ji pouze produkt bakterie tetanu – tzv. toxoid), která neaktivuje imunitní systém tak agresivně a je ve vztahu k RS relativně bezpečná. Očkování proti tetanu by mělo probíhat v pravidelném intervalu. Je dostupné vyšetření hladiny protilátek, která – je-li dostatečná – umožní ještě termín očkování dále posunout.

Poměrně bezpečné se na podkladě dostupných studií zdá být očkování proti hepatitidě typu B, které je povinné např. u zdravotníků.

Očkování proti chřipce nelze obecně u RS doporučit. Očkování proti klíšťové encefalitidě, papilomaviru (HPV) nebo herpetickým virům je nutno zvažovat individuálně.

U pacientů, kteří jsou léčeni fingolimodem, by mělo být před léčbou zjištěno, zda pacient prodělal plané neštovice a má protilátky (infekci způsobuje VZV – varicella zoster virus), pokud protilátky nemá, je nutné podstoupit očkování proti VZV.

Očkování DNA vakcínou bylo ve studii použito i v terapii RS.

Očkování je při cestě do některých zemí povinné (např. očkování proti žluté zimnici). V takovém případě je na místě konzultace s oddělením tropické medicíny ke zjištění situace a skutečné nutnosti očkování v oblasti, do které se chystáte. Svou roli hraje samozřejmě i úroveň zdravotní péče v dané zemi, protože při nízké úrovni je očkování rozhodně menším zlem.

Každé očkování RS pacienta je nutné konzultovat s ošetřujícím lékařem, musí se zvážit rizika a potenciální přínos očkování. Pokud se pacient bude chtít dát očkovat, pak vždy ve stabilizovaném stavu stran průběhu RS a v období bez příznaků infekce u pacienta či v jeho bezprostředním okolí.

MUDr. Jana Volná