JAK PŘIJMOUT INFORMACI O SVÉ DIAGNÓZE A NA CO SE PŘIPRAVIT?

Přijetí, že mne diagnóza RS bude doprovázet celý život je jedním z hraničních zážitků, který má podobnou stresovou hodnotu jako např. smrt někoho blízkého. Významným stresujícím faktem je pro pacienty nepředvídatelnost vývoje onemocnění. Tato nejistota ještě více komplikuje proces přijetí. V této počáteční fázi je ještě těžké nahlédnout na tuto skutečnost i v pozitivním modu - tedy že tato diagnóza se vyvíjí u každého jedince velmi individuálně a tedy do budoucna nabízí možnosti aktivní spolupráce na léčbě a možnost, že průběh onemocnění mohu svyým přístupem k léčbě ovlivnit.

V psychické rovině se rozjíždí intenzivní proces, jakási emoční horská dráha, která může nově diagnostikovaného pacienta zaskočit. Tento efekt se samozřejmě promítá do pacientova blízkého okolí. Proto je důležité, aby i blízcí člověka s onemocněním byli informováni o podobě různých fází procesu přijetí a byli na to lépe připraveni a tedy ho i mohli lépe pochopit a podpořit. Především je důležité, aby rodina či blízcí pacienta podpořili k navázání psychoterapeutického vztahu, aby byl celý rodinný systém citlivě a bezpečně veden a toto období bylo zvládnuto bez ohrožení a zbytečného poškození osobních vazeb .

Jak tedy reagujeme na sdělení vážné diagnozy a co se objevuje v emočním prožívání? Toto prožívání má 5 fází.

1) POPŘENÍ – šok, odmítavá reakce „Tohle se nemůže dít, ne mně.“, „Došlo k záměně výsledků, to musí být omyl!"
Popírání je však pouze dočasnou obranou. Jde o šokovou situaci, která může trvat různě dlouho. Dotyčný se nechce s nastalou situací smířit.Může vyústit v rozhodnutí - Budu dělat že mi nic není,!

2) ZLOBA, HNĚV, OBVINOVÁNÍ - ,,Proč já? To není fér!“, „Proč se to děje mně?“, „Kdo za to může?“
Jakmile se jedinec dostane do druhé fáze, uvědomuje si, že popírání již nemůže pokračovat. V této fázi je o dotyčného velmi těžké pečovat v důsledku projevů vzteku, především pro své okolí. Mohou též přestat spolupracovat a komunikovat se zdravotnickými pracovníky. Tato fáze odporu je nejhůře pochopitelná pro blízké pacienta, je proto velice důležité umožnit, aby se tento hněv mohl přiměřeně ventilovat aniž by ohrozil pacient své vztahy a naučil se s agresí pracovat.

3) SMLOUVÁNÍ - ,,Musím ještě vychovat své děti." , „Chci se dožít svých vnoučat.“, „Udělám cokoliv, abych mohl/a žít ještě pár let.“, „Dám všechny své peníze za kvalitní léčbu,alternativní přístupy,diety...." Třetí fáze zahrnuje naději, že jedinec může nějakým způsobem ovlivnit proces nemoci. Dotyčný se obrací k vyšší moci (např. k víře) s žádostí o delší život výměnou za změnu životního stylu apod. Psychologicky dotyčný říká: „Chápu své ohrožení i možné důsledky, jen kdybych měl o trochu více času."

4) DEPRESE – Nemá smysl už nic, Můj život skončil....
Během čtvrté fáze se objevují katastrofické fantazie o budoucí invaliditě, ztrátě partnera, pocity naprosté ztráty životní energie a radosti. Objevuje se zamlklost, uzavřenost, popudlivost, napětí v emoční i fyzické rovině, ztráta sexuální apetence a odmítání společenských kontaktů. Prožívání většiny času v pláči a truchlení s pocity úzkosti, strachu, smutku a beznaděje. Nedoporučuje se dotyčného v této fázi rozveselovat. Jde o důležité období smutku, které musí proběhnout. V některých případech je nezbytné podat psychofarmaka v kombinaci s intenzivní psychoterapií!

5) SMÍŘENÍ, PŘIJETÍ – „Bude to v pořádku.“, „Nemůžu proti tomu bojovat, nezmizí to, měl(a) bych se na to připravit.“
V této poslední fázi se dotyčný začíná vyrovnávat se svou diagnozou i s různými možnostmi vývoje onemocnění, Dochází tak následně k psychickému uvolnění a pacient je schopný na léčbě aktivně spolupracovat a přistupovat k ní rozumem a v této fázi jej lze dobře motivovat..

Tento model pěti fází byl vypracován původně jako reakce na smrt blízké osoby avšak v plné míře se uplatňuje i na jiné životní traumatické události. (Kübler-Rossová) Podle ní tyto fáze nemusejí nezbytně nastávat ve výše uvedeném pořadí a nemusejí být ani všechny prožity, avšak vždy dotyčný zažije nejméně dvě z nich. Často se též tyto fáze mění a vrací, byť jsou již dříve částečně odžity. Proces přijetí diagnozy a s tím související změna a potřeba upravit svůj životní styl je přímou výzvou pro všechny pacienty s RS, tedy učinit zásadní změnu ve svém životním scénáři. Přeměnit model "Vše zvládnu sám" na zdravý model "NECHÁM SI POMOCT!!"

ČÍM DŘÍVE VYHLEDÁM ODBORNOU POMOC, TÍM DŘÍVE SE ZAČÍNÁM AKTIVNĚ LÉČIT!

autor článku (Bc. Karin Emily Řeháková)

Kontakt na psychoterapeuta Vám poskytne lékař v RS centru. Pokud byste si chtěli hledat psychoterapeuta sami zkuste se podívat sem

   Copyright © 2021 Sdružení mladých sklerotiků, z.s.
Návštěvy:   On-line: 1 * Návštěvy dnes 0    Celkem 127565 
backZpět
upNahoru | 
homeDomů |