Pacient a jeho blízcí....

Okamžik, kdy do života vstoupí vážná diagnóza je převratem v dosavadních životních schématech nejen pro nově diagnostikovaného, kterého se onemocnění týká, ale postihne v různé míře i ostatní členy rodiny a dotkne se promítne i do širších osobních vztahů pacienta. A to i v rovině profesní.

Krásným příkladem je přirovnání humanitně orientované psycholožky Virginie Satirové,
která tento proces prolínání přirovnává k situaci, kdy si představíme, že všichni členové rodiny jsou k sobě přivázáni delšími provázky, umožňující pohyb a tudíž každý pohyb či změna polohy jednotlivého člena rodiny přímo ovlivňuje další členy a hýbe tak s celým rodinným systémem.

Naše představa, že pokud nebudeme o své nemoci mluvit (a naopak ji budeme /nejen/ před dětmi tajit), ulehčí to rodinnému systému a klimatu, je naprosto mylná. Dostatečná míra informací je základním kamenem pro přijetí a pochopení projevů diagnózy pro okolí pacienta, umožnuje tak i včasné rozklíčování emočních doprovodů a poskytuje tak větší možnosti podpory a včasné pomoci. Citlivým tématem, se kterým se setkávám ve své praxi je otázka, zda vůbec... a jakým způsobem o svém onemocnění informovat děti. Je dobré vědět, že děti jsou velice citlivé na emoční nastavení rodičů, a to v jakémkoli věku. Napětí, strach, nervozita a únava, která se dětem nevysvětluje a je tedy pouze emočně vnímána děti velmi neurotizuje a v nevědomé rovině jim může způsobovat pocit ohrožení.

Samozřejmě, že informace by měla být podána adekvátně věku dítěte, aby nevzbuzovala strach a obavy, ale například vysvětlovala, proč maminka častěji odpočívá, proč odchází k lékaři či se nezúčastňuje pohybově náročných aktivit. K tomuto tématu byla vydána kniha Benjamín a velmi hezky zpracovaný komiks, který kreativní a hravou formou zprostředkovává základní informace o diagnóze právě pro děti pacientů s RS, ale obě publikace jsou již rozebrány..
Ve chvíli, kdy se pacient rozhodne vstoupit do psychoterapeutického procesu, je nutno upozornit, že v rámci hledání možných psychických spouštěčů onemocnění a jejich následného odstraňování, dochází ke změnám v chování, a tedy i tato změna bude ovlivňovat vztahovou komunikaci a měnit zavedené procesy i ve výchově a přístupu k partnerovi a dětem. Není potřeba se bát, protože tyto změny jsou přínosem k ozdravení, podpoře a ukotvení celého rodinného systému a především vyvolají pozitivní změny v oblasti prožívání a psychického uzdravování pacienta, které se opět zpětně promítají do spokojenosti a stability celé rodiny.

v Rodinné klima a citové vazby zásadním způsobem ovlivňují zdravotní stav, a to jak v rovině negativní - čili mohou zhoršovat a komplikovat prožívání diagnózy, tak i v rovině pozitivní, kdy působí jako posilující faktor při nastavení léčby a jako energetický zdroj, který sytí sebeuzdravné procesy, kterých jsou naše těla a duše schopny. Tyto zdroje jsou v každém člověku a je potřeba se naučit je používat.

autor článku (Bc. Karin Emily Řeháková)

Kontakt na psychoterapeuta Vám poskytne lékař v RS centru. Pokud byste si chtěli hledat psychoterapeuta sami zkuste se podívat sem

  cookies |     Copyright © 2024 Sdružení mladých sklerotiků, z.s.
Návštěvy: On-line: 2 * Návštěvy dnes 63   Celkem 155537 
backZpět | 
upNahoru | 
homeDomů |