Okamžik, kdy do života vstoupí vážná diagnoza je převratem v dosavadních životnívh schématech nejen pro dotyčného, kterého se onemocnění týká, ale postihne v různé míře i ostatní členy rodiny a dotkne se či promítne i do širších osobních vztahů pacienta. A to i v rovině profesní.
Krásným příkladem je přirovnání (humanitně orientované psycholožky Virginie Satirové),
která tento proces prolínání přirovnává k situaci, kdy si představíme, že všichni členové rodiny jsou k sobě přivázáni delšími provázky, které umožnují pohyb a tudíž každý pohyb či změna polohy jednotlivého člena rodiny přímo ovlivnuje další členy a tedy hýbe s celým rodinným systémem.
Naše představa, že pokud nebudeme o své nemoci mluvit (a naopak ji budeme /nejen/ před dětmi tajit) rodinnému systému a klimatu v něm situaci ulehčí je naprosto mylná. Dostatečná míra informací je základním kamenem pro přijetí a pochopení projevů diagnozy pro okolí pacienta, umožnuje tak i včasné rozklíčování emočních doprovodů a poskytuje tak větší možnosti podpory a včasné pomoci. Citlivým tématem se kterým se setkávám ve své praxi je otázka, zda vůbec... a po té, jakým způsobem o svém onemocnění informovat děti. Je dobré vědět, že děti jsou velice citlivé na emoční nastavení rodičů a to v jakémkoli věku. Napětí, strach, nervozita a únava, která není dětem vysvětlena a je tedy pouze emočně vnímána děti velmi neurotizuje a v nevědomé rovině jim může způsobovat pocit ohrožení.
Samozřejmě, že informace by měla být podána adekvátně věku dítěte, aby nevzbuzovala strach a obavy, avšak vysvětlovala např. proč maminka častěji odpočívá, proč odchází k lékaři či se nezúčastnuje pohybově náročných aktivit (v Rs centrech je v současnosti dostupný velmi hezky zpracovaný komiks, který kreativní a hravou formou zprostředkovává základní informace o diagnoze právě pro děti pacientů s RS).
Ve chvíli, kdy se rozhodne pacient vstoupit do psychoterapeutického procesu, je nutno upozornit, že v rámci hledání možných psychických spouštěčů onemocnění a jejich následné odstranování, přináší změny v chování a tedy i tato změna bude ovlivnovat vztahovou komunikaci a měnit zavedené procesy i ve výchově a přístupu k partnerovi a dětem. Není potřeba se bát, protože tyto změny jsou přínosem k ozdravení, podpoře a ukotvení celého rodinného systému a především pozitivní změny v prožívání a psychického uzdravování pacienta, které se opět zpětně promítají do spokojenosti a stability celé rodiny.
Rodinné klima a citové vazby zásadním způsobem ovlivnují zdravotní stav a to jak v rovině negativí - čili mohou zhoršovat a komplikovat prožívání diagnozy, tak i v rovině pozitivní, kdy působí jako posilující faktor k nastavení k léčbě a energetický zdroj, který sytí sebeuzdravné procesy, kterých jsou naše těla a duše schopny. Tyto zdroje jsou v každém člověku a je potřeba se naučit je používat.
autor článku (Bc. Karin Emily Řeháková)Kontakt na psychoterapeuta Vám poskytne lékař v RS centru. Pokud byste si chtěli hledat psychoterapeuta sami zkuste se podívat sem